Když je smutno: Malujeme ticho 

Aktivita "Malujeme ticho" pomáhá dětem zpracovávat smutek skrze výtvarný jazyk, vnímání ticha a osobní vyjádření bez nutnosti slov 

Smutek nepatří pod koberec. Patří na papír. Aktivita Malujeme ticho vznikla jako způsob, jak dětem dát prostor pro klid, introspekci a výtvarné vyjádření emocí, které samy neumí pojmenovat. Ticho se nemaluje černě. Může být bledě modré, zrnité, průsvitné… Pojďme ho společně prozkoumat.

🎨 Cíl aktivity

• Pomoci dětem pojmenovat a vyjádřit smutek beze slov
• Posílit sebeuvědomění skrze tvoření
• Ukázat, že "ticho" může být vizuálně bohaté a různé

🧠 Doporučený věk

• Od 4 let výše – aktivita se adaptuje podle věku a emocí

Pomůcky

• Bílý papír formátu A3
• Vodové barvy (pastelové a světlé odstíny)
• Štětce různých tlouštěk
• Peříčko, houbička, starý kartáček
• Volitelně: hudba bez slov (ambientní, lo-fi), aroma difuzér s levandulí

📋 Průběh aktivity

1. Úvodní rozhovor (nebo jen klid): "Jak vypadá ticho?" – otázka, která děti vede k vizualizaci ticha. Není potřeba odpovídat slovy. Stačí zavřít oči a poslouchat chvíli klid.

2. Výběr barev: Děti si samy vybírají barvy, které pro ně ticho nejlépe vystihují. Vedeme je k jemným tónům, ale nijak neomezujeme fantazii.

3. Tvoření: Malujeme celé plochy, tahy, tečky, rozfoukáváme barvu brčkem, pokládáme peříčko namočené v barvě. Každé gesto je jiný zvuk ticha.

4. Sdílení (dobrovolné): Kdo chce, může o své "malbě ticha" něco říct. Jak se cítil/a? Kde by takové ticho bylo? Jakou má barvu, tvar, ná

Tipy pro pedagogické vedení

• Nepoužívejme slova "smutek" příliš často. Aktivita není o smutku samotném, ale o tom, co pomáhá jej unést.
• Povzbuzujme ticho i během samotného tvoření – klidná hudba, tlumené světlo.
• Vytvořme galerii "maleb ticha" – třeba jako tichý koutek ve třídě nebo na chodbě.

📖 Jak Roboéda hledal ticho - pohádkový příběh o jednom neobyčejném hledání:

Jedno ráno se Roboéda probudil a všechno bylo jinak. Slunce svítilo jako obvykle, magnetky poletovaly vzduchem jako obvykle, ale uvnitř Roboédy bylo jakési bzučení. Pípání, cvrkot, hučení. Zdálo se mu, že ticho někam zmizelo. "Zvláštní… kde se schovává ticho?" zamyslel se Roboéda.

Rozhodl se, že ho najde.

Nejprve šel na zahradu.Tam byly ptáci, vítr, smích dětí. Ale ticho? To se jen krátce mihlo pod listem a zmizelo v houštině.

Magnety cinkaly, příběhy létaly vzduchem. Roboéda se usmál, ale ticho zrovna někam uteklo.

Večer si lehl a pozoroval strop.

Všude byla tma. Ticho se vznášelo jako šedý obláček. "Už tě skoro mám…" řekl Roboéda tiše.

Ale najednou zjistil, že ticho není místo. Není barva ani zvuk. Ticho je mezi slovy. V pauze mezi pípnutím. V pocitu, když tě nikdo neruší a můžeš si jen být.

Roboéda vzal štětec a namaloval to ticho: jemně modré, trošku rozmazané, s nádechem levandule.

A pak si přestal dělat starosti. Protože ticho se nemusí hledat. Ticho se může tvořit.

Tento článek byl vytvořen s pomocí AI asistenta Copilot od Microsoft.